Evropa má velmi nízké kapacity finální recyklace odpadu

Česká asociace odpadového hospodářství, Spolek veřejně prospěšných služeb a Sdružení komunálních služeb před časem vydali a na společné tiskové konferenci prezentovali dokument tzv. „Desatero moderního odpadového hospodářství“. Zde uvedli deset nejvýznamnějších opatření, která mohou efektivně dopomoci České republice ke splnění evropských cílů a požadavků stanovených balíčkem nových odpadových směrnic CEP (circular economy package, balíček oběhového hospodářství).

Možné optimální nastavení odpadového hospodářství v blízké budoucnosti

Vývoj ukazuje, že „Desatero“ je stále zcela aktuální a potřebné

Již cca rok se při debatě k nově navrhované české odpadové legislativě na seminářích a konferencích ukazuje, že „Desatero“, či myšlenky a body v něm obsažené, jsou stále více než aktuální. Bez jejich funkčního zavedení do národní legislativy a do praxe, bude splnění evropských cílů přinejmenším nereálné. Evropská unie v balíčku CEP v polovině roku 2018 stanovila cíl pro recyklaci komunálních odpadů na 65 % a omezila skládkování na maximálně 10 %, obé k roku 2035. V další směrnici, tentokrát se zkratkou SUP (single use plastic) stanovila omezení a podmínky pro používání jednorázových plastů.

Vytříděných druhotných surovin je na trhu přebytek – je nutná podpora recyklace

Realita je v posledních letech taková, že vytříděných odpadů/ druhotných surovin k možnému využití recyklačními firmami je na trhu silný přebytek. Cena druhotných surovin proto klesá, ať už je to u vybraných druhů plastů, ale i u papíru a dalších komodit. V tomto směru nemá recyklace problémy s tím, že by neměla své vstupy a suroviny pro výrobu. To v žádném případě. Vytříděných odpadů je na trhu přebytek. Situace zároveň negativně dopadá na zvyšující se náklady obcí a měst, které musí platit více za odpady, protože cena druhotných surovin výrazně klesla a jejich uplatnění je složitější. Dostatečně totiž nefunguje recyklace. Aktuální stav je stále z velké části zapříčiněn omezením importu odpadů do Číny a do dalších zemí, které import omezily a také tím, že Evropa, včetně té západní, má velmi nízké kapacity finální recyklace. Protože ji dlouhodobě řešila odvozem odpadů za moře, nebo své směsné odpady spíše pálila. Základním problémem recyklace, je nedostatečná POPTÁVKA po recyklovaných výrobcích – po produktech recyklace. Evropa se rozhodla, že chce mnohem zodpovědněji nakládat s odpady jako se zdroji surovin pro další výrobu. A k tomu stanovila jasné a závazné cíle. K jejich splnění by samozřejmě měla napomoci nová legislativa. Ta však v případě České republiky zatím na reálnou finální recyklaci kupodivu příliš nemyslí.

Ukazuje se i zcela logické prolnutí v „Desateru“ navrhovaných opatření s principy rozšířené odpovědnosti výrobců

Na potřebu změn nastavení odpadové legislativy a celkovou změnu dosavadního paradigmatu odpadového hospodářství upozornila nedávno také autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, která během roku 2019 zveřejnila svou analýzu/strategii, jak v podmínkách ČR vhodným způsobem naplnit cíle obou směrnic, tedy CEP a SUP. Z této strategie EKO-KOMu mimo jiné plyne, že úspěšného splnění stanovených cílů lze dosáhnout z nemalé části také pomocí systémů rozšířené odpovědnosti výrobců (tzv. EPR systém – AOS (autorizovaná obalová společnost) nebo KS (kolektivní systém)), intenzifikací třídění (primárního i strojového), odkloněním odpadu od skládkování dle cílů EU, navýšením množství odpadu předávaného k recyklaci a finálním převáděním odpadu do konkrétních výrobků. Předpokladem úspěchu je zejména nastavení ekonomických podmínek pro odpadový a recyklační průmysl tak, aby pokud možno odpadly zbytečné administrativní bariéry a pro původce, úpravce i zpracovatele odpadů byla recyklace dostatečně výhodným způsobem nakládání s odpadem, říká EKO-KOM[1].

Analýza EKO-KOMu ve velké míře koresponduje s nástroji obsaženými v „Desateru moderního odpadového hospodářství“. Stejně jako zmíněné největší oborové svazy ČAOH, SVPS a SKS, klade analýza/strategie tohoto EPR systému důraz na další intenzifikaci dosavadního primárního třídění odpadů v obcích, na četnější a lépe dostupné popelnice na tříděný odpad. Na navýšení procenta vytřídění odpadů z obcí a měst. Jinými slovy na nutnou systémovou redukci množství směsného komunálního odpadu. Zkušenosti z některých lokalit ukazují, že až polovinu množství směsného komunálního odpadu v černých popelnicích (SKO) lze snížit pomocí tzv. systému sběru door-to-door, kdy se ke každému rodinnému domu přistaví popelnice na plast, papír a biologicky rozložitelný odpad. Strategie EKO-KOMu navíc navrhuje doplnit systém o tzv. out of home¹ – tříděné popelnice na pracovištích, sportovištích a dalších veřejných prostorech – jako jsou zastávky veřejné dopravy, apod. Řada firem sdružených ve výše uvedených oborových svazech (ČAOH, SVPS a SKS) již několik let úspěšně rozvíjí systémy door-to-door v obcích a městech, proto je tato cesta rovněž obsažena v „Desateru“.

Bude třeba zpracovávat zásadní většinu odpadů

Ve vztahu ke skutečně vysokým evropských cílům k finální recyklaci je zřejmé, že v příštích letech bude třeba zpracovat tříděním významně větší množství odpadů, než v současné době. Pokud má být ČR schopna za necelých 15 let finálně zrecyklovat a tedy do finálních produktů přesunout minimálně 65 % komunálních odpadů, pak si položme otázku, jak velké množství komunálních odpadů bude třeba na začátku zpracovat – vytřídit, upravit, abychom na konci přetavili do výrobků minimálně 65 %. Bude to 70%, 75% nebo 85% vznikajícího odpadu v obcích? A toto množství produkovaného komunálního odpadu tedy logicky nebude moci jít ani na skládky, ani do spaloven, ale na třídění a na další úpravy. Je tedy zřejmé, že bez intenzifikace třídění, a to jak primárního, tak strojového, se neobejdeme.

V případě odpadu ze sídlištní/ městské zástavby se jako relevantní ukazuje i potřeba třídění SKO z černých popelnic pomocí k tomu určených třídicích linek rozlišujících i jednotlivé druhy plastů. SKO tak může být roztříděn na materiálově využitelný odpad (PET, HDPE, PE, PP, PS, papír, sklo, kovy a nekovy), nevhodný odpad (PVC), odpad energeticky využitelný (například ve formě paliva využitelného ve fluidních kotlích, teplárnách, cementárnách), nebo inertní a nespalitelný zbytek, se kterým nelze dále jinak naložit, než odstranit uložením na řízenou a zabezpečenou skládku odpadů. Jak uvádí EKO-KOM¹, pro splnění cílů CEP v oblasti recyklace budou dotřiďovací a třídící linky hrát zásadní roli, jelikož umožní ze sesbíraného odpadu v maximální možné míře vyrobit druhotnou surovinu, která bude vstupovat do procesu konečné recyklace.

Ve strategii EKO-KOMu se také uvádí, že, „zcela novým prvkem bude získání materiálově využitelných odpadů z SKO prostřednictvím technologií přípravy odpadu pro energetické využití (PEVO)“¹. Úprava odpadu před vstupem do energetického procesu nemá podle EKO-KOMu sloužit primárně „k získání veškerého recyklovatelného odpadu, ale především ke zlepšení kvality odpadu z hlediska technologie použité k získání energie.“

Změní se kvalita zbytkového odpadu

Při popsané intenzifikaci a nutném rozšíření nezbytných prvků primárního a na něj navazujícího strojového třídění komunálních odpadů je zřejmé, že se citelným způsobem změní také kvalita zbývajícího tzv. zbytkového směsného odpadu. Pokud se podaří efektivně vytřídit papír, plasty a biologicky rozložitelný odpad, tedy frakce, které jsou v SKO nositeli energetického obsahu, pak tento zbytkový odpad bude mít nižší výhřevnost než nyní. Nižší, než jaká je technologicky nutná pro klasické roštové spalovny na neupravený směsný komunální odpad, kde se výhřevnost zpracovávaných odpadů pohybuje mezi 8 – 11 MJ/kg. I takové frakce odpadů však lze dále využít a upravit například na alternativní paliva (TAP), stejně jako některé frakce odpadů z dotřiďovacích linek, nevyužitelné v materiálové recyklaci. Výrobce takových paliv pak smluvně zodpovídá svému odběrateli za objednanou kvalitu a svým technologickým postupem umí vyrábět paliva přesně dle požadavků různých moderních energetických koncovek/zdrojů. V ČR máme řadu odborných firem, které již mnoho let vyrábí velmi kvalitní TAP. Tito výrobci mají s ohledem na dlouholetou kvalitu svých paliv dobré jméno i v zahraničí.

EU podporuje výrobu a využití paliv z odpadů (TAP) – systémově a dokonce i dotačně

Podpora technologií využívající namísto NEUPRAVENÝCH SMĚSNÝCH komunálních odpadů kvalitativně definovaná paliva (TAP) z UPRAVENÝCH odpadů, které již nebyly vhodné pro recyklaci, je pro ČAOH dlouhou dobu podporovaná cesta. V tomto směru jde ČAOH přesně dle doporučení EU k roli energetického využití odpadů v rámci balíčku oběhového hospodářství. Klíčová je synergie výroby a využití paliv z odpadů se systémy třídění využitelných složek a  s požadovanou redukcí množství směsných komunálních odpadů. Jak již bylo uvedeno, pro splnění cílů recyklace je rozvoj potřebných třídících a úpravárenských zařízení pro komunální odpady, jako doplněk k systému primárního třídění v obcích, nezbytný.

Bohužel výroba a využití TAP je doposud v ČR legislativně opomíjenou možností nakládání s odpady. Moderní ukotvení role energetického využití odpadů v legislativě chybí. Legislativní podpora se soustředí pouze na spalování neupraveného směsného komunálního odpadu v roštových spalovnách (ZEVO) a na odklon odpadů od skládkování do těchto zařízení. To však objektivně není zcela v souladu s cíli a politikou EU, která již tyto spalovny (ZEVO) nepodporuje (např. zde).

Splnění recyklačních cílů ohrožuje široce kritizovaný parametr výhřevnosti

Parametr výhřevnosti ve svém vyhláškou novelizovaném znění znemožňuje samotný provoz třídících linek do té míry, že se zastavila realizace většiny projektů v ČR (více v této reportáži Českého rozhlasu – Kdo nechce, aby se odpady třídily). I aktuálně do zákona navrhované nastavení parametru výhřevnosti bylo opakovaně hlasitě kritizováno jak oborovými svazy, tak i ze strany ekologických organizací (např. zde), a to již i na půdě Poslanecké sněmovny. Kriticky se k tomuto parametru vyjadřují již i experti některých parlamentních stran (více zde) a řada odborných organizací (více zde). Je stále více zřejmé, že parametr výhřevnosti, který blokuje nezbytné strojové třídění odpadů, je nutné vypustit či upravit. Jinak evropské recyklační cíle nesplníme. Parametr výhřevnosti evropská legislativa nezná a není zakotven ani v žádné ze směrnic. Drtivá většina evropských států parametr výhřevnosti nevyužívá v legislativě.

Do legislativy je nezbytné co nejdříve doplnit nástroje na podporu recyklace

Evropský balíček směrnic CEP zavazuje ČR k recyklaci, a to nejméně 65 % komunálních odpadů již v roce 2035. V absolutní hodnotě tak musí ČR za 15 let přesunout do recyklace ročně o 1, 43 milionů tun komunálních odpadů více než dnes. Na několika posledních seminářích, a to i na půdě Poslanecké sněmovny (např. zde nebo zde) je velmi častým tématem to, že balík nově navrhované české odpadové legislativy, ani v něm obsažené související zákony, neobsahují prakticky žádné nástroje k podpoře recyklace. Zdá se to být skutečně vážný problém.

Předpoklad, že nastavením vysokého poplatku za ukládání odpadu na skládky bude nejen zajištěn odklon od skládkování, ale také přesun odpadů ze skládek právě do požadované recyklace, je již nejen pro odborníky, ale také pro stále větší skupinu zajímajících se zákonodárců, přinejmenším neuvěřitelný a „dosti pochybný“… Jak bylo opakovaně sděleno řadou odborníků například na semináři v Poslanecké sněmovně dne 1.10.2019, navrhovaná výše skladovacích poplatků s jistotou zajistí odklon odpadů ze skládek, to ano, ale s podobnou jistotou nemůže toto navýšení zajistit potřebné přiklonění odpadů do recyklace. Pravděpodobným cílem velké části odkloněných odpadů tak, dle stávajícího nastavení návrhu zákona, mohou být spíše kotle roštových spaloven (více na kompletním audiozáznamu ze semináře v Poslanecké sněmovně). A to Českou republiku ke splnění závazných recyklačních cílů objektivně neposune.

Cestou může být spíše vhodné nastavení ekonomických parametrů a nástrojů v zákoně o odpadech a v související legislativě. Skupina odborníků RecHelp také upozorňuje, že balík nové odpadové legislativy toto dostatečně neřeší. Ve svém materiálu navrhuje například posílení materiálového využití odpadů ve smyslu konečné recyklace upřednostněním recyklovaných výrobků ve veřejných zakázkách, snížením sazby DPH, či jiným snížení cenového zatížení práce v recyklačním průmyslu, což doporučuje i Evropská komise. Výše uvedená strategie  EKO-KOMu pak navrhuje motivaci prostřednictvím systémové podpory zařízení dotřiďovacích linek zaměřených na jednodruhové plastové odpady vstupující do materiálové recyklace a dále podpory technologií zpracovávajících druhotnou surovinu. Intenzivní třídění a stimulace poptávky po výstupech z třídiček sebou ponese vyšší náklady, říká EKO-KOM¹, ale zároveň dodává, že toto finanční zatížení by měl pokrýt obalový průmysl.

Je zřejmé, že pozitivní ekonomická motivace, další zefektivnění EPR systémů v kombinaci s další intenzifikací sběrné sítě barevných kontejnerů, modernizací třídících a dotřiďovacích linek, prosazením moderních postojů k energetickému využití vybraných frakcí odpadů a další definované nástroje, patří mezi témata, která by měla být co nejdříve doplněna do stávajících návrhů legislativy.

Desatero moderního odpadového hospodářství (ke stažení také pod tímto odkazem)

1. Četnější a lépe dostupné popelnice na tříděný odpad

2. Daňové zvýhodnění recyklovaných materiálů a výrobků z odpadů

3. Upřednostnění recyklovaných výrobků ve veřejných zakázkách

4. Rovný přístup, technologická neutralita, tržní prostředí

5. Zpracování odpadu na třídicích linkách

6. Povinné třídění biologického odpadu

7. Rozvoj výroby a využití paliv z vytříděných odpadů po vzoru EU

8. Stabilnější právní prostředí pro trh s palivy z odpadů

9. Lepší legislativa pro provoz třídicích linek

10. Navýšení skládkovacího poplatku ano, ovšem nikoli dle potřeb spaloven