Domů Doporučené Do tříděného plastu se stále dostávají bioplasty, které nelze recyklovat

Do tříděného plastu se stále dostávají bioplasty, které nelze recyklovat

Boj oslů s větrnými mlýny

0

Vcelku neprávem se nevraživost nejen nás Evropanů v posledním roce zaměřila na plasty. Tedy materiál, který nám vlastně umožňuje žít pohodlně a levně. Do boje se vložili i euroúředníci a výsledkem je co jiného než další směrnice, kvóty a zákazy. Možná víte, že se bruselským hrdinům podařilo přinutit legislativy členských zemí k zavedení zákazu uvádění některých plastových výrobků na trh. Jde samozřejmě o brčka, plastové vatové tyčinky, příbory, nádobí a kelímky z expandovaného polystyrenu a také nesmyslné ekologické oxoplasty (plast, který prostřednictvím oxidace cíleně degraduje na škodlivé mikroplasty). Samozřejmě, že je možné doprodávat zásoby. Otázkou je, jak se k těmto zákazům postaví asijští výrobci, kteří jsou vždy a ve všem vždy o krok napřed. No nic.

 

Už první náznaky zákazů budoucích rozpoutaly produkci takzvaně ekologických alternativ, které měly s ekologií společného jen velmi málo. Papírová brčka, papírové kelímky. Objevily se kelímky a nádobí z bambusu (s přísadou plastu, takže opět jen zátěž pro životní prostředí). Ze všech stran se začaly valit ekologické alternativy, jejichž ekologický přínos byl ve skutečnosti přinejmenším sporný. Jinak řečeno, namísto toho, aby se přistoupilo k motivačním krokům pro správné zacházení s „konvenčními“ plasty, dal restriktivní přístup vzniknout novým obchodním příležitostem, jejichž přínos k řešení problému už dávno odnesl čas. Chybami se člověk učí. Doufejme že i úředník.

 

Když to jde udělat hloupě, pojďme to udělat co nejlépe

Věta, která jako by byla mottem nejednoho lidského jednání. Víte, se zákazem uvádění hloupých plastových udělátek vlastně lze souhlasit. Záměr byl chvályhodný. Jenomže to nestačí. My spotřebitelé jsme podle úředníků všichni blbci. A proto je třeba nás informovat i o věcech, které jsou naprosto zjevné. Jak jinak si vysvětlit iniciativu, která bude výrobcům ukládat povinnost „informovat“ spotřebitele, že produkt je z plastu a poučit ho, jak s ním zacházet v okamžiku, kdy se stane odpadem. Značení bude zřejmě povinné u všech produktů s povrchem větším, než je 10 cm². EU vydá jednoznačné pokyny, aby značení bylo sjednocené, zřetelné… a tak. Nevím, až si po sté koupím nějaký plastový produkt, a pořád nebudu vědět, že je z plastu, budu asi opravdu blb. Ponechme stranou to, že na některých obalech už nebude místo na jiné, EU již dříve přikázaných informací nebo o informacích o složení produktu.

Možná si jednoho dne koupím plastovou tužku v krabici velikosti krabice od televize, která bude vycpaná stohy papíru s instrukcemi, jak s takovou tužkou zacházet až přestane psát. Pokud vám toto připadá přitažené na vlasy, pak to potvrzuje realitu světa, ve kterém žijeme. Lze říci, že věnujeme příliš mnoho energie malichernostem – což ovšem může být i záměr. Protože málokde uslyšíte například o tragické bilanci recyklace elektroodpadu. O nelegálním obchodování o odpady ve velkém. O posunutí zákazu skládkování do daleké budoucnosti. O tom, že Evropa nemá dostatek recyklačních kapacit. Skrze nesmyslná krátkozraká řešení nevidíme skutečně zásadní problémy, které zatím ti povolaní nedokázali vyřešit, protože to nedokážou.

 

Přínosnější, než zakazovat brčka a informovat spotřebitele, že plastový produkt je vyrobený z plastu, by bylo například zavést jednotné značení plastů tak, aby bylo zjevné, je-li možné ho vyhodit do tříděného odpadu, nebo ne. (Z každého žlutého kontejneru se díky nezpracovatelným plastům zpracuje zhruba jen 30 % obsahu.) Stávající systém recyklačních značek je již dávno přežitý a zmatečný. Do tříděného plastu se stále dostávají tzv. bioplasty, které není možné recyklovat a jejich přítomnost může snížit kvalitu výsledného recyklátu. A když jsme u recyklátu, je snad nějaká podpora či motivace k podpoře jeho využívání? Jistěže ne. Je u veřejných zakázek preferován přístup ohleduplný k životnímu prostředí? Zatím stále ne. Nebylo by vhodnější, aby namísto nucení výrobců k uvádění hloupostí na obalech, byli tito vedeni k respektování ekodesignu, využívání zpracovatelných materiálů? Nevím, mám pocit, že jsme vedeni osly, kteří si jakýmsi drcnutím evoluce přivlastnili moc, která jim nepatří 🙂

 

P.S. Máte-li rádi absurditu, zkuste tuto geniální knihu od spoluautora legendárního Červeného trpaslíka. Její název? Neschopnost.

A pokud se zajímáte o problematiku odpadů, zkuste tuto knížku 7 Pádů odpadu.

BEZ KOMENTÁŘE

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Exit mobile version