Vcelku neprávem se nevraživost nejen nás Evropanů v posledním roce zaměřila na plasty. Tedy materiál, který nám vlastně umožňuje žít pohodlně a levně. Do boje se vložili i euroúředníci a výsledkem je co jiného než další směrnice, kvóty a zákazy. Možná víte, že se bruselským hrdinům podařilo přinutit legislativy členských zemí k zavedení zákazu uvádění některých plastových výrobků na trh. Jde samozřejmě o brčka, plastové vatové tyčinky, příbory, nádobí a kelímky z expandovaného polystyrenu a také nesmyslné ekologické oxoplasty (plast, který prostřednictvím oxidace cíleně degraduje na škodlivé mikroplasty). Samozřejmě, že je možné doprodávat zásoby. Otázkou je, jak se k těmto zákazům postaví asijští výrobci, kteří jsou vždy a ve všem vždy o krok napřed. No nic.
Už první náznaky zákazů budoucích rozpoutaly produkci takzvaně ekologických alternativ, které měly s ekologií společného jen velmi málo. Papírová brčka, papírové kelímky. Objevily se kelímky a nádobí z bambusu (s přísadou plastu, takže opět jen zátěž pro životní prostředí). Ze všech stran se začaly valit ekologické alternativy, jejichž ekologický přínos byl ve skutečnosti přinejmenším sporný. Jinak řečeno, namísto toho, aby se přistoupilo k motivačním krokům pro správné zacházení s „konvenčními“ plasty, dal restriktivní přístup vzniknout novým obchodním příležitostem, jejichž přínos k řešení problému už dávno odnesl čas. Chybami se člověk učí. Doufejme že i úředník.
Když to jde udělat hloupě, pojďme to udělat co nejlépe