Ceny jdou nahoru a všechno chybí. Nejsou čipy, není papír, lodě stojí v přístavech, v zimě možná dojde plyn. To je obrázek světa, ve kterém jsme se probudili. O tom, kdo a co vše za to může už jsme si přečetli dost, ale co teď s rozlitým mlékem? Pokud chceme ulevit přehřáté ekonomice a unavené přírodě, využívejme zdroje, které už máme. A vracejme do oběhu to, co už nepotřebujeme.
Dotovat tak jako recyklaci? Ne
Kdyby nás chtěl stát podpořit, tak jenom moc moc prosím, žádné dotace. Ty by nám jen přidaly práci a zdeformovaly trh. Takové kroky navíc Česko už podniklo. Například na programy, které se zabývají separací a recyklací odpadu je momentálně vyčleněno asi 4,4 miliardy korun, z nichž 3,6 miliardy má plynout z unijního Nástroje na podporu oživení a odolnosti.
Byrokraté se poplácají po ramenou, ale příroda nezatleská. Podporujeme nesmyslné přesypávání smetí. Takto jen spotřebujeme více zdrojů než vytvoříme. Kdyby to tak nebylo, dotace by nebyly potřeba. Raději bychom měli oživit smysluplnou manipulaci s výrobky ještě předtím, než se z nich odpad stane.
Podpořit cirkulaci zboží je logický krok ke snížení plýtvání. Česko by v Evropě nebylo první ani ojedinělé. Přesto k tomu můžeme přistoupit netradičně a efektivněji než ostatní státy. Máme i jiné nástroje něž dotace a regulace. Jeden velmi efektivní prakticky nevyužíváme – deregulaci. Nestrkat prsty do všeho a dát lidem prostor, aby stihli zase jednou nějakou přidanou hodnotu vytvořit.
Stačí dát ruce pryč
A vezměme to rovnou z gruntu. Zrušme DPH na použité zboží. Zní to možná radikálně, ale cirkulární retail by rozhodně nebyl první ekonomický segment, který má nulovou daň z přidané hodnoty. Od DPH jsou osvobozeny například finanční služby. Banky tohle zvýhodnění rozhodně nemají z důvodu, že by žádnou přidanou hodnotu negenerovaly, ale protože to zlevňuje třeba financování vlastního bydlení. Přitom u použitého zboží by to dávalo ještě větší smysl. Nejde totiž jen o ušetřené peníze.
Za použité zboží se nedá vrátit DPH na vstupu, protože z logiky věci pochází hlavně od fyzických osob. Při standardním postupu by daní byla zatížena celá cena zboží, což by obchodníky s použitým zbožím zásadně znevýhodnilo oproti prodejcům zboží nového. Proto existuje “zvláštní režim DPH pro obchodníky s použitým zbožím”, který zajišťuje, že u použitého zboží se daní pouze marže.
Na papíře je to docela elegantní řešení, ale ve větších objemech je to problém. Účetní systémy si s tím buď neumí poradit nebo jsou krkolomné a neefektivní. Pokud byste se rozhodli řešit to kus od kusu, zvládne to účetní jen když je zboží málo nebo mají-li položky velkou hodnotu. Proto jsou autobazary jediný segment, kde na trhu s použitým zbožím rostou větší firmy.
V Knihobotu si tuto mravenčí práci nemůžeme dovolit. Denně prodáme několik tisíc knih jejichž průměrná cena nepřesahuje 200 Kč. Není tak žádný prostor cokoli účtovat ručně. Museli jsme si naprogramovat vlastní účetní systém a neustále investujeme do jeho údržby. Nevím o jiné firmě, která by byla donucena k takovému kroku a moc rádi bychom se tohoto privilegia vzdali. Raději budeme investovat do lepších služeb pro zákazníky než plýtvat zdroje na údržbu účetního programu. Navíc by to výrazně zjednodušilo vstup na trh další službám podobným Knihobotu.
Secondhandový trh potřebuje ukázat, že přežije bez podpory
Zjednodušilo by to i transformaci klasických retailerů. Kvůli zelenému marketingu jich do segmentu použitého zboží vstupuje stále více, jako například Ikea, Zalando nebo Martinus. Velcí hráči si rozhodně zvládnou s účetními těžkostmi poradit lépe než začínající firmy, ale věřím, že i jim by to pomohlo. Kdyby viděli, že použité zboží je místo, kde je stát nechá být, tak by se z něj mohla stát opravdu fungující část jejich byznysů a ne jen marketingová vábnička.
